Prolog

15. července 2014 v 22:49 | Ania |  Objetí - verze II.
Ahoja, tak tady je prolog k nové verzi V obejtí noci, v polibcích měsíce... Snad bude brzy první díl, nějak se mi to nedaří napsat "správně..."

Celá vesnice hořela. Plameny šlehající k nebesům měnily půlnoční tmu na jasné denní světlo. Oheň se linul a obtáčel kolem každého z domů, jeho hořící spáry se dokonce natahovaly k blízkému lesíku a hrozily, že ho také uchvátí. Pach kouře se mísil s pachem spáleného dřeva a masa. Nad vším ležel hustý příkrov strachu a beznaděje. S hlasitým řachnutím se zhroutil další dům, který hladové plameny rychle rozežíraly na popel. Vzduch se tetelil horkem.
Uprostřed toho pekla stál obrovský, černý drak a s potěšením sledoval své dílo. Byl to on, kdo se přihnal jako uragán, a uprostřed noci ukončil existenci vesnice, která byla sice malá, leč plná života. Až do teď. Mrtvoly byly všude, některé spálené, jiné roztrhané, zkrvavené. Černý drak neznal slitování, jeho plameny byly ničivé, a pancíř neprostupný. Ubozí vesničané neměli šanci, i kdyby snad byli varováni.
Náhle na rozpálené hlíně a popelu zadusaly kopyta koně. Nocí se ozýval praskot a syčení, jak plameny pohlcovaly dům za domem, a přesto se kupředu, tímhle pekelným žárem hnal jezdec. Kůň proskočil skrz oheň, bez jediného zaváhání či strachu a zastavil přímo před drakem. Jezdec seskočil, ani se nenamáhal hledat přeživší; žádní nebyli. Jeho zlaté oči se zabodly do drakových krvavě rudých. Jezdec vyslovil jen jediné slůvko. Jen jedno slovo, na němž jakoby ležela váha celého světa.
,,Proč?"
Drak se rozesmál. Posměšný řev zaburácel a otřásl celou zemí. ,,Proč?" Drakův tón byl posměšný, ,,Protože to byla zábava! Protože můžu! Protože mám moc to udělat!" Zlatooký jezdec zůstal potichu a drak pokračoval: ,,Protože už mě nebaví řídit se tvými pravidly. Nikdy tě neuznám, slyšíš!? Nikdy se před tebou neskloním!" S těmito slovy drak naposledy zařval a vznesl se do vzduchu. Jeho obrovská křídla jako by zakryla celé nebe.
Rozvířený popel pomalu usedal; jediný, němý svědek neštěstí, jež postihlo vesnici. Oheň už dohoříval, nemělo ho co živit. Jezdec tam ještě chvíli stál a hleděl do dáli na nebe, kam zmizel černý drak. Pak poplácal koně po pleci, vyšvihl se naň a odjel stejně nenadále, jako se objevil.

Jen chvíli po jeho odjezdu se nocí rozlehl pláč. Pláč chlapce, který právě ztratil vše, na čem mu záleželo...
 

Hlášení o stavu

5. července 2014 v 21:22 | Ania |  Novinky
Yo, je mi jasné, co si teď asi říkáte; slibovala jsem přece, že budou články, tak proč nejsou?! Ono je to poměrně jednoduché, trénovala jsem. A to konkrétně na zkoušky na karate. Yup, It's that simple. Každopádně jsem je udělala, takže sem ráda, protože to byl pořádný nervák :D Do toho jsem ještě hrála LOTRO (tak trochu nad odreagování, a taky, že mě to po dlouhé době fakt chytlo...) a dostala jsem se až do Morie, takže moje prozatimní poznatky:
○ Morie je nehorázně obrovská. Ti trpaslíci musejí trpět nějakým megalomanským komplexem, nebo si to nedokážu vysvětlit.
○ Už sem se tam zvládla několikrát ztratit. A to do takové míry, že jsem byla nucena spáchat sebevraždu, (vrhnout se z nějaké výšky) abych se pak objevila poblíž civilizace.
○ K dopravě se používají kozy. Pořád je rychlejší, jdete-li pěšmo.
○ Trpaslíci jsou mistři ve skleslých obličejích, za celou hru jsem jich neviděla tolik jako tady.
○ Watcher in the water (takový ten kraken, co napadl společenstvo než vlezlo do Morie) vypadá jako mimozemšťan. Nebo jako špatná parodie na chobotnici, záleží na druhu pohledu.
○ Morie je plná brouků. Velcí, ošliví... Fuj.
○ Objevila jsem nový druh skřetů, jsou porostlí houbama. Holt nic se nemá přehánět...
○ Úkol, ve kterém hledáte zrcadla po celé Morii, sem nezvádla bez internetu.
○ V jednom zpomínkovém úkolu jsem byla bez milosti předhozena Balrogovi. Moje strategie? Utíkej, Forreste, utíkej.
○ Nemáte tušení, jak moc se těším do Lothorienu...

Pro začátek jeden umělecký screen, ještě z Cesmínie (Eregionu). Všimněte si, jak se mi to seklo a nemám boty xD
Jedna z mála cest, kde nemáte strop kilometr nad hlavou...
Trpasličí sochy... Těch je tam taky plno.
DAlší "umělečtější" screen, a ta zmiňovaná koza
Balrog! A před ním Gandalf, i když je špatně vidět...
Stejné místo, jen bez onoho úkolu. Můstek Khazad-dum, hezky zlomený v půli :D (ačkoli to také není vidět...)
Jedno z míst, kde jsem se ztratila a zamotala nejvícekrát...
BAlinův hrob. I s nápisem.
Brouci, velicí, ošliví... VELICÍ A OŠKLIVÍ!!!
A na závěr pohled na Morii z druhé strany...

Zkusit to znovu - Prolog

24. června 2014 v 21:23 | Ania |  Zkusit to znovu
Yosh, tak jsem se rozhodla že zde svůj první (?) ff na Naruta zveřejním, pokud se vám to nelíbí, nečtěte :D Opět si pohrávám s myšlenkou time-travelování, a tak trochu doufám, že tu čapnu múzu k Pravdě, páč tam mám autorský blok o velikosti Brna. Prolog je kratší, jinak se budu snažit psát kapitoly co nejdelší...

 


Ono to žije...?

19. června 2014 v 15:39 | Ania |  Novinky
Yo!

Zdravím vás, a přeji... jasně, jasně. Je mi naprosto zřejmé, co si teď říkáte, tedy pokud sem ještě někdo chodí (alespoň ty, Eliss?). Nope, neumřela jsem a ani mě neunesli mimozemšťané, to jen se konec školního roku ukázal být lehce (?) stresující. A múza, ta mrška malá, se prostě sebrala a vzala roha. Na dobu neurčitou. I když, poslední dobou má sklony se občas vracet. Takže: Ne, s blogem jsem nesekla, a teď se k němu se vší slávou vracím (tak prosím, fanfáry!). Co se týče povídek: Projekt X je momentálně na Eliss, takže až se ona rozhodne, opět se rozběhne. Rozhodně bych se k G zase ráda vrátila. Pravda je momentálně ve stavu bezinspirace a naprosto v konci, protože se mi to stále nedaří nikterak vymyslet, asi si budu muset zopakovat děj AC2. Objetí... no, tak to přepisuji. Vzhledem k tomu, že se mi v průběhu psaní asi polovina věcí změnila, tak prostě začínám od začátku. Hezky jednu Čepel po druhé, a jako první je na řadě Jarien. Už je kus napsán, tak to sem snad co nejdříve dohodím :) Což mi připomíná, že už si nějakou dobu pohrávám s nápadem napsat FanFiction na nějaké anime. Konkrétně Naruta, a něž mi začněte spílat, tak vězte, že vám to k ničemu nebude, já si to stejně napíšu. Otázka je jen, jestli to zveřejním. Jo, a chystám nový design... A tím asi končím, přepínám na klidový režim.

Vzpomínka 4: Mnohá setkání

24. března 2014 v 18:55 | Ania |  Resurrection of creed
Já vím, že chcete i něco jiného. Ale už jste se někdy zažrali do vlastní (skoro) povídky? Neeeeeeee? Lucky you. Btw, Eliss, babička mě stále dostává xDDDDDD Jo, a je logo, konečně! Ještě radějji upozorňuji: v téhle povídce se mísí vážné části (jasonův příběh) s těmi neváznými, místy až skoro parodickými (vztahy asasínů). Píšem to, abychom si to psaní užili, takže se neděste nad přezdívkami, není tím myšleno nic zlého :D Byli jste varování!


Vzpomínka 3: Sen...?

2. března 2014 v 21:32 | Ania |  Resurrection of creed
Yaya, další dílek. Tentokráte jde o mojí práci. Úvodní obrázek stále není :D

Tužka je (ne)přítel

26. února 2014 v 21:29 | Ania |  Mé kresby
Yeah, máme nový design, se Skyrimem. Slíbila jsem ho Eliss. Sice to není to, co jsem původně chtěla, ale to ještě přijde. Je to zase lehce experimentální...Snad se líbí. Každopádně, jsem trochu kreslila, tak se jdu pochlubit...

Vzpomínka 2: Setkání

24. února 2014 v 15:53 | Ania |  Resurrection of creed
Yo, tady vám přínášíme další kapču našeho AC fanfictu. Ano, my, páč to píšu na střídačku s Eliss. Tahle kapitola je její výtvor, ačkoli je to zveřejněno u mě.

Pojďme spolu psát - kapitola první

15. února 2014 v 22:51 | Ania |  Pojďme spolu psát
Nakonec je zase na mě, abych to všechno začala, že. Tak tedy, toto je první kapitol k projektu, který nastartovala Jey, tady. Snad se bude líbit...

Vzpomínka 1: Monteriggioni

26. ledna 2014 v 17:28 | Ania |  Resurrection of creed

Yo! Neaktivita je teď poměrně logická, pololetí. A já sem potřebovala zabrat...Každopádně, jsme s Eliss vzkřísily náš AC projekt, a tady je první díl. RAději si připomeňte, o co jde, a to u Eliss, TADY. Úvodní obrázek zatím není...








Kam dál