Projekt X, Kapitola 6: Zmatek nad zmatek

21. listopadu 2013 v 15:41 | Ania |  Projekt X
Yo! Nečeklai jste mě? Já vím, co jsem slíbila, ale škola mi opět udělala čáru přes rozpočet. Příprava, zvlášť na jeden určitý předmět (psaní všema deseti), mi zabírá více času, než by mi bylo milé. Máloco stíhám tak, jak bych chtěla. Každopádně, s Eliss jsme sepsaly další díl projekru X, takže si ho užijte. Části označené * jsou Eliss. Opět přímá návaznost na její díl, ZDE. Allonz-y, dear friends.


Po době, která se zdála nekonečně dlouhá (ne fakt, to to bral přes tři dimenze, nebo co?) se můj drahý společník-duch rozhodl vrátit a informovat mě o tom, co vyslechl. Že jsem z toho zrovna nadšená nebyla, je snad jasné. Vypadám snad jako beranidlo? ~ Kufufufufu... Ani slovo, nebo za sebe neručím! …. ,,Whooops, pardon!" zamumlala jsem omluvně, když Glare vybouchlo v ruce pití. Jenže když já jsem fakt v ráži a odnáší to moje nejbližší okolí.

*"Nic se nestalo," podívala jsem se na svou diamantovou ruku, "Problémy s nezničitelností a takové ty věci. Zkazí všechnu srandu."

,,Heh," uchechtla jsem se, ,,když já právě zjistila, o čem byl ten jejich super-tajný rozhovor. Hádám, že to taky chcete vědět...?"

*Zpozorněla jsem. Ona má info a já ne! Já chcu taky!
"Povídej!" mrkla jsem na Clinta, který byl, dle výrazu, taktéž velmi zvědavý.

Tak jsem jim teda vyklopila všechno, co mi ten pošuk řekl (ne, vím že si nic nevymyslel, na to ho moc zajímá, co se bude dít) a čekala na jejich reakce. A taky jsem se dočkala.

*"...What the fuck?" obávala jsem se nejhoršího. Doufám, že je to letadlo pojištěný.
Zhluboka jsem se nadechla, "Furyyyyy!"
Clint se na mě jen vyčerpaně podíval a pak se otočil na G.
"Nemohla si to nějak hezky zaobalit?"

,,Ne. Páč jsem z toho taky rozžhavená do běla. Soráč," nasadila jsem omluvný výraz, ,,ale já nikdy nebyla takovej ten řečnickej typ." ~Vždycky všechno přímočaře co? Proto jsme tu taky skončili, hm. Budeš mi to připomínat do konce života, což? JO! ... Každopádně, ve dveřích se zjevil sám šéf špiclů a plechovka byl v závěsu za ním. ,,Děje se něco?"

*"Fury! Ty v kožených kalhotech navlčená bestie! Že chceš zabít mě, fajn. Proto mě přeci nutíš chodit ke cvokaři. Ale co se třeba někdy mezi řečí u vínka zmínit, že hodláš z G udělat tank na atomový pohon, hm?"
Rozčíleně jsem rozhodila rukama a zařvala do uličky:
"A kde mám sakra ty oříšky!"

,,Myslím, že proto se jeho povolání jmenuje špicl," podotkla jsem, když jsem sledovala Glare, kterak vrhá smrtící pohledy na Furyho. Ještě že pohledy zabíjejí jen v případě Uchihů. Hups, četla jsem moc mangy. Každopádně, Velký pan špicl se mračil střídavě na mě a Glare, a co se týče plechovky...vážně nevím, jak mám popsat jeho výraz:,,...Co?"

*"Ehm," Clint se zvedl a nervózně se podrbal za krkem, "ty ventilace pane. Slyšely všechno."
"Takže to máme to trapnou část za sebou." ozval se Tony. "Chtěl jsem o to s tebou mluvit," podíval se na G, "ihned, co se dostaneme na místo. Potřeboval jsem mít jistotu, že do toho letadla nasedneš."

,,Nu, kdybys mi to řekl už tam, tak už by nebylo žádné letadlo, do kterého bych mohla nasednout." Blýskla jsem po něm úsměvem, ,,teď se už nedá nic dělat, takže si můžeš gratulovat. Ale varuju tě, může se to zvrtnout způsobem, jaký si ani nedovedeš představit." ~Ahá, Camelot co? Jo Camelot. Překvapuje mě, že si to pamatuješ.

*"Možná by nebylo od věci, nás před tím nehezkým vyústěním varovat. Co?" vložil se do toho Stark, "Já jen, bylo by hezký vědět, co před tebou vybouchne dřív, než to vybouchne."

,,Ooo, pokusím se. Problém je, že hmmm, se to většinou stane ráz na ráz. A nejde vždycky o bouchání. Vlastně, výbuch je to nejmenší. Jednou se nám povedlo propadnout časoprostorovou trhlinou o pár století zpátky. Zlatej Doktor, svezl nás zpět." Pohladila jsem Ameho po hlavě. Jo, to tenkrát bylo dobrodružství.

*"Jako fakt?" obrátila jsem se na ní, "A nemohla bys mě hodit do roku 1932? Potřebovala bych prohodit pár slov s panem Ádou. Je tu pár věcí, na kterých se neshodneme."
Chtěla jsem pokračovat dál, ale Furyho zlé oko mě usměrnilo a já raději zmlkla. Přece jen, co když má adamantiové kulky?
"A dá se to nějak kontrolovat?" zeptal se

,,Dost těžko. Kdykoli použiju víc než polovinu svojí síly, a vzhledem k tomu, že mě chcete vrátit do mojí původní formu, to bude sakra víc než polovina, se něco stane. Víte, přitahuju totiž démony ze všech sedmi pekel, kvůli...erhhhhh...těm (ne)dobrodružstvím, co jsem zažila a ermm...I když je Dante většinou svede ze stopy, tak to končí...katastrofálně." Omluvně jsem pokrčila rameny.

*Všimla jsem si Tonyho zamyšleného výrazu. To nevěstilo nic dobrého.
"A co když nebudeš muset použít takové množství? Dala by se ta energie syntetizovat?"
,,Myslím, že jednodušeji zkrotíš blesk," podotkla jsem. ,,Tohle ti akorát tak bouchne do obličeje, a takovýho pěknýho xichtíku je škoda."

*"Ó, to mi lichotí. Tak blesk říkáš?"
"Ne!" vykřikla jsem okamžitě, "Tohle ne!"
"Je to mimozemšťan, Glare," Tony vylezl z obleku a mířil ke mě, "Co víme, tak je to naše jediná možnost. A kdo ví? Třeba se znají."
"Tony, víš co jsem v poslední době dělala za blbosti? On mě zabije, jestli sem přijde."
Zasmál se, "Takže to beru jako ano."

,,Ehm. Mytologický osoby typu Thor z toho vynechme, ano?" Nervózně jsem se oklepala. Vsadím se, že Odin ještě nezapomněl na to, jaký bordel jsme udělali v Asgardu. E-ee. Raději znovu ne.

*"No tak na to už je pozdě," prohodila jsem, "podívej."
Ukázala skrz okno na hromadící se mračna a salvu blesků, která je náhle prosvítila. Sekla jsem pohledem na Tonyho, který ovšem obranně zvedl ruce a dělal, že o ničem neví. Ajéje...

Well...FU*K. ,,Schováte mě lidi, že jo?" vystřihla jsem psí oči na všechny přítomné. ~No, to bude zajímavé. Ty! ty se tvař, že jsi posmrti, jasný?! Všechno jenom zhoršuješ. Milé vnitřní rozhovory. Ještě, že to nikdo neslyší.

*"Na mě se nedívej!" řekla jsem a zavrtala se do sedačky, "Já jsem jakože infisíble."
"Nikdo se tu před nikým schovávat nebude!" Fury vypadal značně nespokojeně, "Alespoň zatím."
Odpovědí mu byla hlasitá rána, jak někdo tvrdým dopadem přistál na střeše letadla. Fury si znaveně promnul spánky.
"Tak tu rampu zase otevřete."

Rampa se s rachotem otevřela a dovnitř ladně (?) nakráčel sám vládce blesků osobně. Přejel pohledem všechny přítomné. Kývl na tu část Avengerů, co byla přítomná, a pozvedl obočí nad snahou Glare zmizet v sedačce. Pak jeho pohled spočinul na mě, a jeho tvář ztvrdla. a sakra. ,,....Ty." ,,Jo, já. Nazdar blonďáku."

*"Je v našem týmu." pronesl rázně Fury, "Potřebujeme jí."
Zavrtala jsem se do sedačky ještě hlouběji a všimla si Clintova škodolibě smějícího se výrazu. Zmetek.

,,Hm," Thor se zatvářil pochybovačně, ,,a celou?" ,,Hele, blonďáku, já vážně nemůžu za to, co se tenkrát stalo." ,,Ne?" ,,Ne, vážně ne. Já ten bordel nezpůsobila. To byl tenhle zmetek," ukázala jsem na Ameho, ,,pohužel zrovna v mém těle. A vážně nemůžu za to, že se tvůj blbej brácha rozhodl s ním soupeřit v tom, kdo provede lepší 'žertík' osazenstvu asgardu. takže opakuji, jsem v tom nevině." Dál mě propaloval těma modrýma očima. ,,To nezní pšíliš věrohodně," prohlásil nakonec. Nevěří mi no jasně. Celé je to tvoje vina, obořila jsem se v duchu na Danta. ~Ale byla to sranda, odsekl.

*Aha! Takže nemá pifku na mě ale na G! Výborně! Odvážila jsem se, dát sedačce trochu osobníko prostoru a naoko nezaujatě se dívala z okénka.
"Takže se znáte?" prohodil Tony bez většího zájmu, "Super. Jo a Thore, vzkaž Lokinu, že mi dluží 2 miliardy za ten mrakodrap."

Thorovi se zacukalo oko ale navenek zůstal klidný:,,Bohužel, momentální pobyt Lokiho je..neznámý." Vyprskla jsem smíchy. Všichni se na mě otočili. Omluvně jsem mávla rukou:,,To nic, já jen, že ten had v kozí helmě zase utekl? Asgardská ostraha teda nic moc." Hromovládce se tvářil, že mě asi každou chvíli vyhodí z letadla.

*Asi bych jí měla pomoct, problesklo mi hlavou. Heh...problesklo, to sedí.
"Ééé, Thore?" co nejnenápadněji sem se zvedla a obratně se přesunula vedle G, "Tuhle nezabíjet, prosím. Pomáhá mi dohánět Furyho k šílenství."


Fury na to neřekl nic, jen se ještě víc zamračil. A Thor se..uchechtl...? Nebo se mi to zdálo? Zato Tony se nepokrytě rozřechtal a lučištník se neubránil úsměvu. Napjatá atmosféra povolila. ,,Takže, ehm, Thore," adresovala jsem ho vyjímečně jménem, ,,jsi obeznámen s naším problémem?"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | 22. listopadu 2013 v 10:29 | Reagovat

sakra....teď budu asi na řadě já, co? to není hezké....
a jako opět, tvoje pasáže jsou dokonalý :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama