Vzpomínka 4: Mnohá setkání

24. března 2014 v 18:55 | Ania |  Resurrection of creed
Já vím, že chcete i něco jiného. Ale už jste se někdy zažrali do vlastní (skoro) povídky? Neeeeeeee? Lucky you. Btw, Eliss, babička mě stále dostává xDDDDDD Jo, a je logo, konečně! Ještě radějji upozorňuji: v téhle povídce se mísí vážné části (jasonův příběh) s těmi neváznými, místy až skoro parodickými (vztahy asasínů). Píšem to, abychom si to psaní užili, takže se neděste nad přezdívkami, není tím myšleno nic zlého :D Byli jste varování!



Ledovou vodou jsem si umyl obličej a zamrkáním se snažil dostat z oka kapky vody, které se tam nedopatřením dostaly. Bylo už poledne, zameškal jsem ranní trénink a byl jsem nucen sníst pochybnou rybí polévku, kterou mi vnutila ta stará paní.
Když jsem se vracel na ubytovnu, byl jsem chtě nechtě vystaven posměšným pohledům mých trýznitelů, i tázavě nadzvednutého obočí Vladima. Naštěstí náš mistr, Vojmil, není idiot a došlo mu, proč na jedno oko kvůli oteklosti nevidím a proč se bolestně držím za pohmožděný bok. Ronin a jeho mažoretky dostali poloviční příděl potravin a běh v úmorném horku na dvacet kilometrů. Já jsem se chystal na psychologické sezení.
Tedy přesněji řečeno, budu si povídat sám se sebou před zrcadlem, protože jediný kvalifikovaný psycholog, kterého tu máme, drží rekord v počtu sebevražd spáchaných jeho pacienty.
*****
"Už můžu?"
"Ne."
"A teď?"
"Ne.
"...a teď?"
"NE!" ozval se tenorový nesouhlas, jehož ozvěna doznívala dobrých pět minut.
Bíle oděný asasín stál uprostřed místnosti se svými třemi společníky a vyčerpaně si mnul spánky.
"Ale noták!" ozval se ten protivný hlásek znovu, "Ty už sis s ním popovídal! Proč nemůžu já?"
"Protože jsem ti řekl, až vystřízlivíš! To, že se trefíš do futer, střízlivost nedokazuje!"
"Ale ani nevyvrací." ozval se další z jeho společníků, hrající si až do teď se svým loveckým lukem.
"Tak hele, ty Malý velký muži, nehraj mi na nervy ještě ty! Nebo poslední co uvidíš a uslyšíš bude ostří tvého tomahawku a následná dutá rána při sblížení s tvého těla s touhle neudržovanou kamennou podlahou!"
"A není tohle rasismus?"
"V téhle zemi ne."
Než se Connor stačil nadechnout k odpovědi, vběhl do místnosti světlovlasý muž s obličejem rudým zlostí.
"Já končím!" mrskl do kouta jakousi šedivou paruku, "Babičku už nehraju! Hele Altaire, já fakt nevím, kde Ezio splašil ty umělý zuby, ale dostával jsem je z huby alespoň hodinu! A ta paruka svědí! To bylo naposled! Naposled! Příště se vám na nějaký tahání větviček vyseru! A z vysoka! Ať jde támhle moje vnouče nebo Junior, ale já končím!"
"Ale nebuď taková netýkavka, byl to tvůj nápad!" ohradil se Connor
"Já navrhoval kazatele! Ne babičku!" jeho barva v obličeji už začínala mírně blednout
"Tak kdo navrhnul babičku?"
"Héj!" ozval se z druhé strany místnosti Ezio, "To je moje paruka!"
Oba dva si vyměnili tázavé pohledy, "Evidentně jeho." řekli naráz
Altair tikal pohledem mezi jednotlivými společníky, až se zprudka otočil na patě a notnou dávku arabských nadávek, kterým stejně nikdo nerozuměl, se odporoučel z budovy. Má dneska před sebou ještě jeden důležitý rozhovor, a k tomu potřebuje příčetnost.
*****
Nevím sice, jak jsem se k tomu dostal, ale bylo to tu legálně. Nejspíš to tu nechal Vladim. Taková mála knížečka, která má prý pomoct člověku vyrovnat se s obtížnými mezníky v životě. Prý ve spolupráci s Evropskou Unií. Takže takhle se zbavují nadměrných počtů v psychiatrických léčebnách!
"Trpíte častými depresemi?"
"Yeap, zaškrtnuto."
"Stanovujete si nereálné cíle?"
"Jo, jo. To sedí."
"Máte, nebo jste měli, nějaké problémy v rodině?"
"To být tebou, raději nechám ještě prázdné, protože až zjistíš, co nebo spíše kdo, tě čeká, budeš si přát, abys žádnou rodinu neměl."
S trhnutím jsem se otočil za zdrojem mě už známého hlasu. Přímo uprostřed mého pokoje stál onen asasín, co se mnou mluvil na lavičce a představil se mi jako Altair, můj nový mistr.
"To už zabírají ty prášky?" zeptal jsem se sám sebe
"Ne, chlapče, ještě ne. A koukej se vzchopit. Musíme si promluvit."
"Ty...ale já-" pokoušel jsem se namítnout, ale marně.
"Ale ne tady."
Položil mi ruku na rameno a ve vteřině jsme se ocitli v prázdné místnosti jakési rozpadající se staré budovy. Tedy, ne docela prázdné. Na okenním parapetu seděl další muž, podle odrazu od svitu měsíce pravděpodobně blonďák. Další dva seděli v rohu u rozpadajícího se stolečku a hráli vrhcáby.
"A hele, potomstvo se dostavilo." řekl ten světlovlasý a seskočil z parapetu.
"No konečně!" zvedl se od stolu zřejmě další asasín, stejně jako ten předchozí, ale jeho rysy mi přišly typické pro indiány, "Už jsem se bál, že budu muset jít tentokrát za babičku já. Junior už mi zkoušel zubní protézu, je to hnus."
"Tak si jí radši zkus ještě jednou," řekl mu Altair, "alespoň ti to nebude tolik mluvit."
"A máš to, Skinheaďáku!" zasmál se ten třetí, další asasín v renesančním obleku.

"Hej!" zakřičel jsem, "Může mi někdo vysvětlit, co se tu zatraceně děje?!"
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | 19. dubna 2014 v 15:35 | Reagovat

prokristovy rány boží kde se flákáš??? xDDDD

2 Ania Ania | E-mail | Web | 19. dubna 2014 v 15:52 | Reagovat

[1]: Nuh, nuh. Dalekooooo, předalekoooooooo :D Hledám múzu, mrchu jednu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama